Doba čtení:3 m, 48 s
„Místo kritiky klimatického balíku EU je potřeba čerpat peníze,“ řekl prezident Petr Pavel po návštěvě Bruselu (zde). Jenže bez kritiky můžeme rychle skončit bez elektriky. Škoda, že prezident tohle riziko nevnímá.
Kritici unijních nařízení a plánů Fit for 55 a Green Deal kladou řadu otázek, na které jejich zastánci již roky nejsou schopni dát uspokojivé odpovědi. Sama Evropská komise se u řady svých návrhů (či spíše požadavků) ani neobtěžuje předkládat dopadové studie. Je zarážející, že prezident Pavel tuto vadu zelené argumentace přehlíží. Jako armádní generál v záloze by totiž měl být schopen identifikovat slabá místa operace Green Deal. Nebo by mu je měli dokázat popsat příslušníci jeho štábu.
Čerpání peněz, když už je někdo k čerpání nabízí, se jeví zcela logickým. Jenže, co když takové čerpání nevede ke kýženému cíli? Nebo k němu vede velmi, ale opravdu velmi neefektivně? Nezpůsobí pak takové čerpání víc škody, než užitku?
Nabízí se otázka, zda by generál Pavel, pověřený velením bojové operace velkého rozsahu, ignoroval úskalí logistiky. Odpověď je, že těžko. Asi jen v nějakém výjimečném případě, kdy by hrozilo zásadní nebezpečí z prodlení. Ale i tehdy by věděl, že nemůže své zásobovací linie natáhnout příliš, protože by získanou výhodu rychle ztratil. Válečná historie je v tomhle zcela jednoznačná. Green Deal a s ním spojené čerpání peněz, k němuž prezident vyzývá, je přitom paralelou takového případu z bojiště.
Zastaví evropská dekarbonizace tornáda?
Čerpání peněz zde představuje tu okamžitou výhodu. Ovšem to, nač se má čerpat, do čeho se má investovat a co se má co nejdřív udělat už představuje to neúnosné napínání logistických tras. Jednoduchý příklad: Budeme čerpat a stavět občasné zdroje, investovat do nabíječek pro elektroauta a vůbec se budeme elektrifikovat. Bruselská kamarila nás bude chválit. Současně tím budeme zvyšovat spotřebu elektřiny a její zdroje budeme stavět jen ty občasné, tedy primárně fotovoltaiku a vítr. V průběhu čerpání se ovšem stane to, že kvůli cenám emisních povolenek majitelé s péčí řádných hospodářů odstaví uhelné elektrárny (nyní to vypadá, že se uhelné elektrárny dostanou do ztráty nejpozději v roce 2026). A protože pro samé čerpání nebudeme záměry Bruselu kritizovat, nebudeme mít k dispozici žádnou možnost, jak takový výpadek nahradit. Na dovoz zhruba poloviny naší spotřeby – pokud bude odkud – nebudeme mít připravené přeshraniční vedení. O nic menšího se nejedná. K čemu to vojensky přirovnat? K francouzskému Dien-bien-phu? No, spíš k Napoleonově Moskvě. Sice ji získal (načerpáme a budeme zelení), ale město hořelo, mrzlo a on se musel otočit zpět do Evropy (nebudeme mít elektřinu).
Ano, je to zjednodušený výklad, ale právě o tohle se hraje. Ten kdo v EU „držkuje“ a hlavně ten, kdo se vůbec nebojí se ozvat, ten si v té mizérii dokáže vyjednat lepší podmínky. Jako Poláci. Ti Poláci, se kterými naše čacké vlády nejsou celou dobu schopné najít v přístupu k energetice a Bruselu stejnou řeč. Přitom jsme v podobné situaci. Jistě, Poláci nám škodí Turówem. A mají tvrdé hlavy. No a? Vyjednat výjimky si dokážou a čerpají také. Přirozenějšího spojence v EU nemáme…
„Ten balík byl konstruován tak, aby byl ambiciózní, ale už od začátku byl konstruován tak, aby byl zároveň proveditelný,“ řekl také prezident na závěr své třídenní návštěvy Bruselu (zde). O tom, že je proveditelný, není pochyb. Vážné pochyby jsou však o ceně, kterou za jeho provedení zaplatíme. O jeho dopadech na životní úroveň a ekonomiku. I o tom, zda je potřeba tolik chvátat. A jestli vůbec celá ta super nákladná operace může „na klimatu“ něco změnit.
Nesypejme peníze do nefunkčního řešení
I Petr Pavel musí totiž vědět, že z „klimatického hlediska“ vede EU zcela ztracenou válku, protože bez Číny, Indie a dalších států (valné většiny států) se stavem atmosféry nemůže EU udělat vůbec nic. Takže není proč bezhlavě spěchat. O to víc, že zelená transformace je ze strany EU strašidelně nerealisticky naplánovaná, ignoruje přírodní zákony, stav technologií i ekonomickou realitu. Zahájil by snad generál Pavel ofenzivu na základě toho, že už mu pro ni začali vyvíjet tanky? Jistě, že ne. Ale unie sází například na zelený vodík, jehož produkce je nejdál v plenkách (včetně dalších odkazů např. zde a zde a zde)
Kdyby chtěl prezident Petr Pavel poradit politikům a firmám opravdu realisticky, řekl by tohle: „Kritizujte, odmítejte nesmysly, hledejte spojence a přitom čerpejte, jak jen to jde a ještě o kousek víc!“ Když už tedy máme tu čerpací ekonomiku a nechceme se jí vzdát.
Ještě ale existuje jedno vysvětlení Pavlova výroku. Jako bývalý voják je zvyklý na to, že voják poslouchá politiky. Je-li tomu tak, musí si uvědomit, že teď už je politik i on.