Když Češi sníží svoji spotřebu vody, budou mít více vody vyprahlé indické státy? Když se bude v Rusku více kácet, zastaví to odlesňování Amazonie? V žádném případě, to je každému jasné. Bruselský Green Deal však tvrdí opak.
Základní premisa Bruselského plánu Green Deal tvrdí, že evropské země musí přestat vypouštět oxid uhličitý, aby zabránily oteplování zemského klimatu. Jenže navzdory obrovským investicím unijních zemí světové emise tohoto plynu stále rostou. Z EU v roce 2019 pocházelo již jen sedm procent lidmi vypuštěného CO2. Stále tedy k zastavení oteplování – podle převažujícího názoru – zbývá více než 90 procent emisí, které je potřeba srazit na nulu stejně rychle, jako ty zbývající evropské. Což se, s výjimkou USA, nikde neděje.
Čtěte také:
Švýcaři v referendu odmítli zákon o emisích CO2
Credit Suisse zvítězila nad klimatickými aktivisty
Tím se celá debata dostává na úroveň shora naznačených otázek. Protože jestli země v EU přestanou vypouštět oxid uhličitý zítra, nebo v roce 2050, bude to mít na jeho celkové emise stejný vliv, jako pokles spotřeby vody v Česku na množství vody v Indii. Tedy nulový.
Tenhle fakt ovšem vytrvale ignorují nejen zelení aktivisté, ale i valná většina vrcholných politiků zemí sdružených v EU, o Evropské komisi ani nemluvě. Čímž současně porušují veškeré své sliby o tom, že budou co nejlépe vykonávat svoji práci pro lidi. Protože ŽÁDNÝ z obnovitelných zdrojů energie zatím není způsobilý k tomu, aby se jím daly zajistit celonárodní potřeby elektrické energie (zde, zde a zde). Přitom na elektrickou energii nám funguje prakticky všechno. Kromě toho, co funguje na benzín, nebo naftu. Ani o tom ovšem lidé ze Zelené fronty nemluví.
Když teď přijel do Česka eurokomisař Franz Timmermans, mluvil o miliardách pro uhelné kraje, ale zásadním tématům se také vyhnul. Tedy vyhnul… On je ohnul, aby zapadaly do toho, co chce lidem říkat. Výborně to ukazuje popiska u jeho fotografie na portálu iHned.cz: „Nemáme čas, protože Čína a Asie jsou před námi. Musíme dokázat odpovědět. Proto potřebujeme své vlastní baterie i elektroniku,“ hájil Frans Timmermans opatření, jež mají postihnout spalovací motory. (zde) Ono opatření znamená zákaz výroby aut se spalovacím motorem od roku 2035, který eurokomisaři pro země EU navrhují. Ve jménu „boje“ proti oxidu uhličitému. Který se pořád odehrává jen v EU a USA, které dohromady mají emise menší, než Čína, jež se zatím nijak neomezuje.
Ale čímže pan eurokomisař ohnul téma? Čína a Asie jsou skutečně před evropskými ve výrobě fotovoltaických panelů a dokonce i větrných elektráren. Pro Evropu je také skutečně výhodné umět si tyto technologie opravdu ve velkém a na špičkové úrovni vyrábět vlastními silami. Jenže kýžené řešení nespočívá v tom, že se v následujících letech slepě vrhneme do přechodu na tyto zdroje, které musíme dovážet z Asie, jak nám vnucuje soudruh Timmermans a jeho kolegové komisaři. Logický a především bezpečný postup by přeci byl obrácený. Chceme mít více OZE, tak je nejdřív začneme sami ve velkém vyrábět a souběžně s tím, jak poroste naše výrobní kapacita, je budeme nasazovat. To by byla odpověď! Zcela srozumitelná. Jenže postup, který nám Brusel vnucuje, s tím nemá nic společného. S ohledem na to, jak kdo „bojuje“ s CO2 je bruselský plán obdobný tomu, jako kdyby USA za druhé světové války spoléhali na dodávky munice z Japonska.
Nebo jinak. Ceny elektřiny a tepla, kvůli vynucenému a rychlému přechodu půjdou nahoru. Dost možná nahoru přímo poletí. Každý v Česku či jinde v Unii tak bude platit nehorázné peníze za to, aby svítil a topil. Přitom lidé ve státech, které emise oxidu nijak nesnižují, budou platit za stejné energie daleko, daleko méně. Úbytek oxidu uhličitého ty ostatní země přitom hravě vymažou. To je ta spravedlnost, o které zelení od Bruselu po Prahu mluví? Evropské firmy budou vyrábět draze, protože budou mít drahé energie. Budou mít tedy problémy s konkurenceschopností. To jen proto, aby firmy v ostatních zemích mohly vyrábět levněji, aby ty evropské vytlačily z trhů a přitom zvyšovaly globální emise?
Na tom navrhovaná uhlíková cla nic nezmění. Protože už je jen velmi málo věcí, které by si z EU jiné země musely koupit… Pod vedením Bruselu tahat za stále kratší konec lana. A emise to nesníží.
Tenhle nesmyslně postavený „boj“ však zaplatíme všichni. Protože naše státy, stejně jako EU to všechno financují na dluh. A když to není na dluh, tak to stejně musíme zaplatit. Třeba jako náklady na bateriová úložiště, jež v rámci EU budou vyžadovat biliony eur. Které nikdo nemá.
Řešeni problému CO2 spočívá v tom, že jeho emise budou snižovat všechny země současně. Jestli tomu tak není, je jediným odpovědným řešením připravit se na změny, které přicházejí. A přitom klidně také (bezpečně!) snižovat vlastní emise oxidu uhličitého. Ostatní postupy jsou jen cestou do pekel.