Rozbor zelených tvrzení o tom, že bude levněji

Vnucený rozmach občasných zdrojů energie (OZE) s sebou přináší nezbytné další náklady, které jejich fungování výrazně prodražují. Koláž: iuhli.cz

„Růst obnovitelných zdrojů by nám v současnosti mohl hodně pomoct snížit účty za energie,“ tvrdí na iDnes Laura Otýpková z advokátní kanceláře Frank Bold. Neříká pravdu.

Žonglování na hraně lži. Tak se dá nejstručněji popsat to, jak argumentuje zelená lobby, když chce podpořit státní dotace do OZE, tedy obnovitelných a současně jen občasných zdrojů energie. Jedním z úderných hrotů této lobby je advokátní kancelář Frank Bold. Alespoň tak je tato skupina nejčastěji uváděná v českých médiích. Sama sebe však popisuje jako tým, který „právní expertízu propojuje s poradenstvím v oblasti zelených financí a ESG, energetiky, public affairs a službami v public relations“. Česká pobočka se na svém webu popisuje jako „součást expertní skupiny Frank Bold sdružující mezinárodní tým více než sto odborníků s pobočkami v Praze, Brně, Ostravě, Bruselu a Krakově“. Společnost se hlásí k tomu, že „expertně zajišťuje fungování“ neziskovky Rekonstrukce státu (zde).

Jak to tedy vypadá s expertizou této advokátní kanceláře? Konkrétní představu o kvalifikovanosti skupiny Frank Bold poskytuje rozhovor s Laurou Otýpkovou na portálu iDnes.cz, který vyšel v prosinci (zde).

Hlavní příčinou energetické krize je podle ní velká závislost na fosilních palivech, zejména na ruském plynu. „Plyn v důsledku ruské invaze na Ukrajinu podražil a zdražuje i vše, co je na něm závislé, včetně tepla a elektřiny. Energetická válka začala dřív než ta vojenská na Ukrajině. Už na konci minulého roku šlo o podobné vlivy jako teď, tedy o nejistotu ohledně dodávek plynu. Působily i další faktory – navýšení spotřeby po období covidu. Ale naši závislost na fosilních palivech způsobuje zejména fakt, že jsme nebyli dost rychlí s transformací na energetickou soběstačnost založenou na výrobě z lokálních obnovitelných zdrojů,“ vysvětluje v rozhovoru.

Neříká už však, že problém s cenou plynu je jediným vážným problémem spojeným s fosilními zdroji. Kdyby se jeho prostřednictvím nedoháněly chybějící dodávky elektřiny z občasných zdrojů energie (OZE), tedy fotovoltaiky a větru, byl by problém pro Evropu podstatně menší. Hned ze dvou důvodů. Tím, že by plynové elektrárny nekřivily cenu elektřiny kvůli drahému plynu, byla by se značnou pravděpodobností cena elektřiny nižší, i když by se jistě nevyhnula zvýšení. Zároveň by bylo potřeba celkově méně plynu – jen pro průmysl a vytápění – a to by se na světových trzích, byť s LNG, snadněji získávalo.

Studie: Na Green Deal není dostatek surovin

Plyn si totiž Němci vnutili sami. Kdyby neodstavili dogmaticky své jádro nebo nenahrazovali nesmyslně uhelné elektrárny těmi plynovými (a nenutili k tomu ostatní státy), spotřeba plynu by významně poklesla. A současně by se tím zjednodušila ruská hrozba státům v Evropě, protože přerušení dodávek plynu by ohrožovalo „jen“ některé firemní provozy a vytápění domácností. Nehrozil by však nedostatek elektřiny.

Úplným nesmyslem pak je tvrzení o tom, že „naši závislost na fosilních palivech způsobuje zejména fakt, že jsme nebyli dost rychlí s transformací na energetickou soběstačnost založenou na výrobě z lokálních obnovitelných zdrojů“. Nejen Česká republika, ale celý svět je závislý na fosilních palivech. Jednoduše proto, že zatím nemáme nic lepšího. Že by Česko, nebo kohokoli jiného této závislosti zbavil rychlý přechod na výrobu z lokálně obnovitelných zdrojů, je pouze marketingové tvrzení zelené lobby. Mimochodem, hlavním obnovitelným zdrojem je zatím biomasa. Jenže té je k dispozici omezené množství, ať již lokálně, nebo celostátně.

Navíc při jejím spalování se uvolňuje oxid uhličitý dokonce víc, než při pálení uhlí, nebo plynu (zde). A co se týká dalších OZE? Vítr lokálně nemusí foukat a slunce nemusí svítit (navíc nesvítí konstantně v noci). Bateriová úložiště, jež by poskytovala skutečnou zálohu v horizontu dvou týdnů, jsou tak drahá, že na ně žádná „lokální“ společnost nemá. Efektivní využití úložiště by také vyžadovalo mít několikanásobně vyšší instalovaný výkon OZE, než by bylo potřeba, aby byly k dispozici zdroje, jež ty baterie nabijí bez toho, že by se musel omezit provoz všeho ostatního.

Pokud jsou ve Frank Boldu skutečně experty, pak tohle musí vědět. Jestli to neví, nejsou experty a své klienty uvádějí v omyl.

Bartuška: Uhlí skončí, až bude bezpečná náhrada

Mimochodem, je zřejmé, že dosavadní argumentace zelených skupin o tom, že „nás zachrání rychlejší přechod na obnovitelné zdroje“, se pod tíhou nevyvratitelných faktů mění. I laikům je totiž stále zřejmější, že státy nemohou získávat elektřinu jen z OZE, tedy obnovitelných zdrojů energie, neboť tyto zdroje jsou současně jen občasnými zdroji energie. Což se dá tajit čím dál hůř. Argumentace zelené lobby proto tlačí do popředí termín „lokální výroba z obnovitelných zdrojů“, jako by šlo o nějakou jinou energetiku. Jenže energetika se řídí stejnými zákonitostmi, ať je celostátní, nebo lokální či komunitní. Elektřina buď prostě je, nebo není. Čili to, že zelení nyní operují pojmem komunitní energetiky, tak jen znamená, že tvrdí, že při stejně nastaveném pokusu (získávání elektřiny ze slunce a větru) dosáhnou na lokální úrovni jiných výsledků, než na úrovni celostátní. Vzhledem k tomu, že možnosti získání elektřiny z těchto zdrojů jsou stále stejné, nemůže se však tímto způsobem podařit zajistit dostatek elektřiny ani na lokální úrovni. „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky,“ řekl k podobným nápadům Albert Einstein (zde).

„Lidé si pod pojmem zelená transformace často představují drahé řešení spojené s rušením pracovních míst, ale ve skutečnosti je to levnější cesta“. Je další marketingové tvrzení, jež není podložené seriózními čísly. Pro základní orientaci ale jistě postačí stručné shrnutí:

Podle Green Deal mají státy v EU do roku 2050 kompletně přejít na elektřinu. To velice zvedne její spotřebu. Pokrývat ji mají OZE. Ty však nedodávají stabilně a někdy vůbec. Jejich instalovaný výkon proto bude muset být čtyř a až pětinásobný, ale stejně tak nebude zaručena permanentní dodávka. Bateriová úložiště, nebo zcela neefektivní výroba zeleného vodíku, spolknou další obrovské peníze. OZE je potřeba měnit po přibližně 20 – 25 letech, baterie řekněme po 10 letech. Řeč je o bilionech korun a bilionech eur každé čtvrtstoletí. Konvenční elektrárny oproti tomu mohou pracovat 60 – 80 let.  Obrovské náklady na výstavbu a průběžnou výměnu systému zelené energetiky nebude moci cena elektřiny, nebo výška daní ignorovat. Takže pokud se zelené lobby, jejíž financování není ani zdaleka veřejně známé, podaří donutit EU k přechodu na zelené energie, rozhodně nebudeme žít levněji. Naopak.

Pokračování textu přinese server iUHLI.cz zítra.