Doba čtení:5 m, 30 s
„Růst obnovitelných zdrojů by nám v současnosti mohl hodně pomoct snížit účty za energie,“ tvrdí na iDnes Laura Otýpková z advokátní kanceláře Frank Bold. Neříká pravdu. Foto: iUHLI

Pokračujeme v polemice s tvrzeními Laury Otýpkové z kanceláře Frank Bold, která poskytuje nepravdivá „expertní“ stanoviska k energetice.

I ve druhém díle našeho rozboru zelených manipulací ukazujeme, jak nepravdivé a nepodložené informace prezentují zástupci lobby obnovitelných a současně jen občasných zdrojů energie (OZE). První díl článku najdete zde.

„Je iluzorní si myslet, že by Česko mohlo fungovat jako ostrovní trh s energiemi.“ Tak odpovídá Laura Otýpková na otázku týkající se možného odchodu z energetické burzy v Lipsku. A zase neodpovídá po pravdě.

Nikdo totiž v té souvislosti nemluví o všech energiích, ale jen o elektřině. A v elektřině soběstační jsme a můžeme být i další desítky let. Což by měl být primární zájem každého státu. Jít cestou Rakouska, které se naprosto spoléhá na dovoz elektřiny a nemá kapacitu na to, aby si ji zajistilo vlastními silami, je strategicky krátkozraké. Navíc odchod z burzy by neznamenal odstřižení Česka od zahraničního obchodu. Kontrakty se totiž i nyní dají uzavírat a uzavírají i mimo burzu.

Jak přemýšlí klimatická aktivistka?

Problém, kvůli kterému se objevují návrhy na odchod z burzy, je v tom, že prodej přes ni umožňuje spekulativně vyhnat cenu elektřiny do výšin, které sledujeme již od roku 2021. Protože je elektřina něco jako pitná voda, neměla by se prodávat tímto způsobem. Není pro to žádný podstatný důvod. Takže pokud nemá tato burza představovat bezpečnostní riziko pro evropské ekonomiky, je potřeba její fungování zásadně reformovat.

Co se týká emisních povolenek, je podle Laury Otýpkové současný vliv na cenu elektřiny asi 10 procent, což je podle ní zanedbatelné proti ceně plynu.

Jestli za něco platíme 100, nebo 90 je pořád pořádný rozdíl! Navíc již cena povolenky tvořila 20 procent ceny. Navíc unie (za českého předsednictví) domluvila, že počet povolenek bude klesat rychleji a tím pádem jejich cena zase poroste. V každém případě je srovnávání ceny plynu s cenou povolenky pouhou demagogií.

Paní Otýpková také odmítá, že by za současnou krizi mohla zelená politika unie. „Kdo to říká, tak lže, a to na druhou. Protože peníze z emisních povolenek proudí zpátky do obnovitelných zdrojů a energetických úspor, což jsou opatření, která by mohla cenu elektřiny snížit a zároveň nám pomoct zbavit se závislosti na plynu.“

Bohužel lže především sama Laura Otýpková. Je totiž zcela zřejmé, že peníze z emisních povolenek žádným způsobem nynější krizi nezmírňují. Logicky, protože samy cenu elektřiny zvedají. Emisní povolenky jsou navíc jen jedním z prvků zelené „perestrojky“ energetiky ve 27 státech Evropy. Základ pro nynější energetické šílenství v Evropě totiž spočívá ve vynuceném odstavování spolehlivě fungujících uhelných zdrojů. Kvůli tomu začala být elektřina lehce nedostatkovým zbožím. Proto mělo pro spekulanty na lipské burze smysl vyšroubovat její cenu. (Burza, kde se určuje cena podle nejdražšího zdroje, je také unijní vynález.) Kdyby bylo v Evropě elektřiny dost, nemohl by ten atak na ceny trvat již rok a půl. (To, že na ní přestaly fungovat Ruskem nastrčené spekulantské firmy, neznamená (zde), že ceny nemůže zvednout zase někdo jiný.)

Lidé znečišťují ovzduší víc než průmysl

Druhý důvod vyplývá z prvního. Protože EU v čele s Německem vynucuje rychlý „konec uhlí“, je potřeba jej rychle a spolehlivě nahradit. Což protežované občasné zdroje nedokážou a jádro není k regulaci výkonu vhodné. Plyn je tedy jedinou možností. Která ovšem otevřela dveře k problému, ve kterém jsou nyní státy v Evropě. Naštěstí to vypadá, že se krizi daří zvládnout. Což však nic nemění na podstatě celé záležitosti: stabilní dodávky energie z uhlí nebo plynu nemůžou nahradit občasné zdroje energie v žádném případě. Mohou být součástí energetického mixu, v množství, které je možné rozumně zálohovat, ale víc nabídnout nemohou.

Rozhovor se zástupkyní kanceláře Frank Bold se nemohl nedostat k porovnávání cen elektřiny z různých zdrojů. „Ceny jednotlivých zdrojů na výrobu elektřiny se liší, některé jsou dražší na investici a některé na provoz. Ale když započteme všechny náklady a rozpočítáme je na délku životnosti jednotlivých zařízení, tak nám vyjde, kolik stojí jedna kilowatthodina se zahrnutím všech výdajů. Z jádra je to 3,50 koruny, zatímco z větru a slunce 80 a 90 haléřů. Elektřina z uhlí stojí 2,40 koruny. Z plynu to v roce 2020 bylo 1,30 koruny, ale teď je tato cena úplně jinde,“ popisuje Laura Otýpková.

Bohužel i v této části rozhovoru zástupkyně Frank Bold tvrdí věci, které nejsou zcela pravdivé. Jednak ceny elektřiny z uhlí a plynu zvyšují uměle zavedené emisní povolenky. Za druhé pak nebere v úvahu všechny náklady, které jsou s OZE spojené, a které je tedy nutné při diskuzi o ceně elektřiny z toho kterého zdroje brát v úvahu.

„Přesvědčují-li nás zástupci organizací jako je Frank Bold, že například dnešní výrobní ceny elektřiny z fotovoltaických elektráren jsou nižší než z těch klasických fosilních a jaderných, pak nám bezuzdně lžou. Svoje tvrzení totiž opírají pouze o parametr s názvem LCOE (Levelized cost of electricity tedy sdružené náklady na výrobu energie), ale zamlčují existenci parametru s názvem VALCOE (value-adjusted levelised cost of elektricity, tedy hodnotově upravená LCOE), se kterým přišla IEA již v roce 2018,“ vysvětluje Jaroslav Čížek z think tanku Realistická energetika a ekologie.  Tato upravená metodika zahrnuje další významné nutné náklady, jako jsou skladování energie nebo záložní zdroje na udržení stability systému. Což je, kvůli nestabilním dodávkám z OZE nezbytné.

Studie: Na Green Deal není dostatek surovin

„Je to úplně stejný případ, jako když by vám nějaký energetický šmejd přišel nabídnout levnou elektřinu a argumentoval pouze cenou silové elektřiny a zapomněl vás seznámit s dalšími poplatky, které ve skutečnosti udělají z té nejlevnější tu nejdražší,“ zdůrazňuje Čížek. A připomíná v té souvislosti slova Brenta Wannera, hlavního energetického analytika Mezinárodní energetické agentury (IEA) z roku 2019.
„Současná trajektorie růstu solární energetiky znamená zdvojnásobení ročního využití každé tři roky. Navzdory dalšímu očekávanému snížení nákladů v některých oblastech (např. levnější technologie a úspory z rozsahu) však nová metrika VALCOE (value-adjusted levelised costs of electricity) IEA vypočítává, že relativní konkurenceschopnost solární energie na přidanou jednotku ve skutečnosti klesne, protože s růstem se budou stupňovat i problémy spojené s přizpůsobením poptávky,“ cituje Wannerovo vyjádření z každoročně vydávaného World Energy Outlook Čížek.

Je tedy zřejmé, že s případným přechodem na občasné zdroje energie, nebude elektřina levnější a energetika bezpečnější. Bez dovozu plynu se stejně neobejdeme (proč vůbec máme vyřadit uhlí, když klimatická zátěž dováženého plynu je obdobná?) a zároveň se staneme zcela závislí na dovozu technologií a surovin z Číny, nebo ložisek ovládaných Čínou. Naštěstí se tomu stále ještě dá zabránit.