Velká plynová lež? Především varování

Bývalý ministr průmyslu a současný místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček (ANO) se ve svém komentáři pro Lidové noviny tvrdě opřel do vlády kvůli tvrzení, že nás zbavili závislosti na ruském plynu. Většina plynu, který k nám proudí, je totiž stále z Ruska.

Havlíček vysvětluje, že plynovody k nám vedou z Německa a ze Slovenska a komerční firmy, které plyn nakupují, nemají šanci ovlivnit, jaká směska k nám fakticky doputuje. Slova vládních představitelů tak označil chytlavým přízviskem „velká plynová lež“.

Jde samozřejmě hlavně o politické hašteření. Přitom by ale bylo na místě, kdyby se politici raději zamysleli nad podstatou věci. Nejde totiž o nic menšího, než o bezpečnost v budoucnosti. Momentálně totiž navzdory mnohým varováním postupují kupředu plány, které budou znamenat výrazné zvýšení spotřeby zemního plynu v Česku. Ruku v ruce s tím půjde pochopitelně i zvýšení naší závislosti na jeho dovozu. Pokud má zemní plyn skutečně nahradit ve výrobě elektřiny a tepla uhlí, bude muset Česko navýšit jeho dovoz o řádově miliardy kubíků ročně. A dost možná z velké části právě opět z Ruska.

Jaké můžou být dopady takové situace, si asi není, vzhledem k tomu, co se již odehrává více než dva roky na Ukrajině, tak těžké představit. Evropa jako by byla nepoučitelná.  Nejde přitom jen o zemní plyn putující do Evropy plynovody, ale také o jeho zkapalněnou variantu, tedy tzv. LNG. Jeho dovoz z Ruska rovněž stoupá. „Je šokující, že země EU pracují tak tvrdě na tom, aby se odstřihly od dodávek ruského plynu prostřednictvím plynovodů, jen aby je nahradily dodávkami (ruského LNG) po moři,“ citoval Havlíček Financial Times.

Varování: Globální emise metanu rostou

Nejde přitom jen o země původu plynu a naší závislosti na nich. Pokud Havlíček mluví o velké plynové lži, měl by zmínit i další zásadní aspekt, který se navíc může brzy ukázat být fatálním. Plynové lobby se v uplynulých letech úspěšně dařilo tutlat míru zátěže suroviny na klima. Velmi často jsme tak slyšeli argument, že emise CO2 při spalování plynu jsou oproti uhlí zhruba poloviční, takže je plyn vlastně skoro čistý zdroj. Až relativně nedávno se začalo nahlas mluvit o tom, že z pohledu klimatu skrývá plyn obrovské riziko v podobě metanu. Ten je mnohonásobně silnějším skleníkovým plynem než zmíněné CO2 a uniká do ovzduší jak při těžbě, tak přepravě plynu.

Nyní už se mnozí včetně Evropské unie probudili a začaly snahy o omezení úniků metanu. V roce 2020 Evropská komise předložila tzv. metanovou strategii. Nyní se připravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady o snižování emisí metanu v odvětví energetiky. Součástí má být i revize systému EU pro obchodování s emisemi (ETS) a nařízení o sdílení úsilí, které se vztahuje na všechny emise metanu v EU spolu se všemi dalšími skleníkovými plyny, na něž se nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi.

Odborníci už dnes varují, že po započítání metanových emisí konkrétního původu zdroje, tedy jakou metodou je těžen, jakou technologii je zpracováván, jakou formou a z jaké vzdálenosti přepravován, může cena „plynové“ povolenky i násobně převýšit dnešní cenu „uhelné“ povolenky. To by v důsledku neznamenalo nic jiného, než že se plynové zdroje nebudou ekonomicky rentovat podobně, jako to dnes hrozí uhelným zdrojům.

Když posloucháte české politiky, tak neustále opakují, jak bude uhlí nahrazeno právě plynem. O zmíněných rizicích nechtějí nic slyšet, natož aby je sami nezmiňovali či dokonce zohledňovali. Zda jde o neznalost, nebo záměr, není až tak podstatné. V každém případě problém a rizika zůstávají. Může nás to stát spoustu zbytečně vyhozených peněz a dostat do ještě mnohem svízelnější situace, než v jaké se nacházíme nyní.