Zlikvidují Němci Evropu klimatickým bojem?

Největší světový pokus o odvrácení klimatické změny probíhá v Německu. Jenže se ukazuje, že i pro jednu z nejsilnějších světových ekonomik to bude příliš velké sousto.

„80 milionů proti osmi miliardám“, tak by se mohl jmenovat film o současném Německu a jeho „Energiewende“. Protože to vypadá, že Německo se rozhodlo jít všem příkladem v co nejrychlejší ekologizaci energetiky. Vláda Německa reprezentuje nějakých 80 milionů Němců a svou ekonomickou a politickou vahou chce donutit ostatní země EU k tomu, aby následovaly jejich příkladu. Co nejrychleji! A po Unii s celkem asi 500 miliony lidí je na řadě zbytek světa, tedy ještě zhruba 7,3 miliardy. To zvládneme, mohla by říct paní kancléřka. Nebo také ne… Protože čím dál více faktů stojí proti tomu.

Čtěte také:
Němcům se Energiewende vůbec nedaří
Energetické dilema papeže Františka

Němci už platí za elektřinu nejvíc v Evropě, ale projekt Energiewende přitom ještě zdaleka není u konce. Průmyslové firmy v Německu se už také ozvaly s tím, že by je měla vláda odškodnit, protože drahá elektřina (také nejdražší v EU) znamená dražší výrobu a tedy dražší výrobky, čili nižší prodeje. Tím se do hry ovšem dostávají nejen potenciální vyšší výdaje státu, ale také budoucí nižší výběr daní, způsobený nižším odbytem německého průmyslu. Zároveň se po letech rozhýbaly ceny emisních povolenek, které nyní stojí pět krát víc, než stály minulý rok. To znamená, že náklady firem, jichž se povolenky týkají a mezi něž ty průmyslové většinou patří, budou dále stoupat. Což jejich výrobky bude dále zdražovat. Pokud tomu tak bude, ještě více to sníží odbyt výrobků německého průmyslu, sníží výběr daní a možná také povede k propouštění a tedy opět vyšším výdajům státu. Drahá elektřina přitom ohrožuje 800 tisíc míst v průmyslových podnicích v zemi.

NĚMECKÉ CENY

Cena elektřiny pro německou domácnost stoupla od začátku tisíciletí o více než 100 procent (v r. 2016 to už bylo o 107%). Podle Eurostatu platila v roce 2017při „střední spotřebě“za megawatthodinu 305 eur (7700 korun). Česká rodina při stejné spotřebě platila za megawatthodinu zhruba polovinu. (Pro úplnost, průměrná tuzemská rodina spotřebuje za rok 3,3 MWh.) Zajímavé ovšem je podívat se, proč mají Němci tak drahou elektřinu. Již v roce 2016 totiž podle renomovaného tuzemského portálu TZB-info 54 procent její ceny představovaly daně a další poplatky státu, včetně plateb na „zelenou energii“. Ty pak samy o sobě tvořili 22,1 procenta ceny elektřiny. Ale zdá se, že rodiny zatím neprotestují. Alespoň ne hlasitě.

Začali se však ozývat představitelé různých německých průmyslových svazů. Ti se shodují na tom, že drahá elektřina – stejně jako u domácností nejdražší v EU – komplikuje jejich podnikání. A podle všech dostupných údajů nynější cena není ani zdaleka konečná. Naopak. Další zdražování si vyžádá zamýšlený rychlý odklon od uhelných elektráren. Podle aktuálně zveřejněné studie poradenské společnosti Frontier Economicskvůli němu budou muset koneční spotřebitelé elektřiny v Německu zaplatit do roku 2040 dalších 29 miliard eur. Průmysl přitom spotřebovává v Německu asi čtvrtinu elektřiny.

Průmyslové firmy kvůli tomu začaly žádat, aby mohly své zástupce vyslat do takzvané uhelné komise, jež má pro spolkovou vládu připravit doporučení právě k rychlosti odstavení uhelných elektráren. A nejen to. Chtějí také odškodnění za růst cen elektřiny, způsobený právě odklonem od uhlí.

JEŠTĚ EMISNÍ POVOLENKY

A další problém se valí na (nejen) německé průmyslové firmy ze strany emisních povolenek. Jejich cena je nyní pětinásobná oproti loňskému roku a navíc si asi nikdo netroufne odhadovat, jak se bude vyvíjet dál. Tím spíš, že EU jejich počet bude do budoucna snižovat. Logicky, protože jen tak můžou povolenky fungovat jako motivace firem k tomu, aby samy snižovaly emise, což byl důvod jejich zavedení.

Jenže i pro nejpokrokovější firmy platí technologické limity, o kterých má většina poslanců kteréhokoli parlamentu jen mlhavou představu. To se projevuje naplno například u nejnovějších limitů emisí pro velké energetické zdroje, jež stanovují i povolené maximální množství rtuti. Jenže až po schválení limitů se přišlo na to, že obsah rtuti v emisích zatím neumíme pořádně změřit. Limit na rtuť ovšem platí beze změny…

Každopádně se firmy placení za emise nevyhnou v žádném případě. Ať investují do jejich snížení libovolnou částku, nikdy se jich nezbaví úplně. Takže budou platit i za povolenky. Takže se cena jejich výrobků celkem nevyhnutelně bude zvedat.

KOŠILE, NEBO KABÁT?

Německo zatím údajně „bohatne“ svým příkladným postupem proti emisím a klimatickým změnám, byť zrovna emise se zatím vládě, přes veškerou snahu, nějak snižovat nedaří. Ale budou Němci dávat tomuto nehmotnému bohatnutí přednost vždycky? Nebudou raději, když budou bohatnout pomocí normálních úspor?

Nebo by jim možná stačilo, kdyby alespoň přestali kvůli nekritickému ekologismu chudnout. Protože jestli tamní průmysl ztratí kvůli cenám elektřiny a tažení proti emisím bez ohledu na reálné možnosti konkurenceschopnost, odrazí se to v příjmech státního rozpočtu. Negativně, samozřejmě. A stejně tak se negativně projeví, jestli firmy budou muset kvůli ztrátě konkurenceschopnosti propouštět. Což bude nejpozdější moment, ve kterém i Němcům dojde, že stále platí, že košile je bližší než kabát.

Otázkou je, kdy k tomu dojde. A kolik zemí Unie bude mít té době stejné problémy, jako Německo? A jak dlouho bude trvat, než se evropské firmy stanou zase konkurenceschopnými?

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
Rypadlo váží jako 2700 škodovek
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu