Doba čtení:2 m, 46 s
Blackout…. několik dní bez proudu, do toho krutá zima, hustě obydlená sídliště bez teplé vody. Tato hrozba neustále hrozí, lidé si ji ale často nepřipouštějí. V lednu i únoru roku 1985 došlo zatím naposledy ke kritickému stavu energetické sítě, kdy musely být řízeně omezovány dodávky elektřiny části zákazníků včetně domácností, aby nedošlo k rozsáhlému výpadku energetického systému, dnes nazývanému blackout. V tiskové zprávě o tom informovala společnost ČEZ.
Tuzemskou energetickou soustavu tehdy ohrozily prudké mrazy překračující hranici 25 stupňů pod nulou, které způsobily problémy jak v distribuční síti tak především v samotných elektrárnách. Silné mrazy vedly také k extrémně vysokým požadavků na odběr elektrické energie domácností i podniků díky elektrickému vytápění.
Kritický stav v energetice v důsledku neobvykle silných mrazů nastal v druhém lednovém a následně ještě v druhém únorovém týdnu. Byty a kancelářské prostory měly tehdy dimenzované vytápění, s uvažovanou maximální venkovní teplotou do minus 12 °C. Dimenzovat topné systémy na nižší venkovní teploty by totiž bylo příliš nákladné. V elektrických topných spotřebičích pak bylo v Česku instalováno zhruba 7000 MW, z toho 4000 MW v domácnostech.
„Tyto spotřebiče představovaly málo předvídatelnou a kontrolovatelnou zátěž. Mrazy byly navíc tak silné, že se topilo i v prostorách, které to za normálních podmínek nevyžadovaly. Například ve skladech potravin a v některých zemědělských objektech,“ vzpomněl na situaci Jan Šeda, tehdy provozní pracovník bývalé Východočeské energetiky.
Tehdejší Československo dokázalo pokrýt zatížení maximálně 12.000 MW. Nebezpečí blackoutu se ještě zvýšilo poruchami na uhelných elektrárnách a problémy se zásobováním uhlím. Přechod mrazivé vlny způsobil v některých hodinách výpadek až 2000 MW výkonu elektráren. V dokončené elektrárně Dukovany se teprve připravoval první blok ke spuštění a stavba elektrárny Temelín byla ve fázi příprav. Výroba elektřiny v Česku tak závisela z naprosté většiny právě na uhelných elektrárnách.
Nejvážnější komplikace nastala v Elektrárně Mělník III. s tehdy největším výrobním blokem o výkonu 500 MW. Exploze transformátoru si vyžádala odstavení elektrárny. „Vzniklý požár transformátoru sice hasiči zlikvidovali, ale vše bylo v dezolátním stavu. Trvalo 21 dní, než se podařilo odstranit následky havárie a výrobní blok znovu zprovoznit,“ vzpomíná Jiří Pelák, dnes projektový manažer elektrárny Mělník ze Skupiny ČEZ. Provoz dalších uhelných elektráren ochromily mimo jiné potíže se zamrzáním vtoků chladící vody, problémy s přepravou uhlí, strusky a popílku. Kvůli mrazu museli horníci omezovat i samotnou těžbu uhlí.
Energetikům nezbývalo, než použít vypínací havarijní plán, aby hrozícímu blackoutu zabránili. V republice tak byly některé regiony operativně odpojovány od přísunu elektrické energie. Tento stav trval 19 hodin, následně se dosáhlo snížení spotřeby v domácnostech i podnicích prostřednictvím pokynů z vysílání Českého rozhlasu. Tehdy se ukázalo, že československá energetika není schopná čelit prudkému nárůstu spotřeby a potížím v elektrárnách při extrémních mrazech, proto po kritických měsících roku 1985 následovala rozsáhlá řada opatření a nákladných investic, aby se podobná situace neopakovala.
Ani dnes není hrozba blackoutu zcela zažehnána, problém však spočívá jinde. „Česká republika sama o sobě má silnou a stabilní energetiku, v současné době musí ale často čelit příliš silnému zatížení přenosové soustavy vlivem přetoků energie z německých obnovitelných zdrojů. To by v kombinaci s dalšími okolnostmi, například havárií v přenosové síti mohlo kolaps energetické soustavy přivodit. Taková situace by pak mohla mít vážné a rozsáhlé dopady do všech oblastí našeho života,“ upozornil ředitel úseku Řízení sítí ČEZ Distribuce Pavel Filipi.