Doba čtení:2 m, 6 s
Skandinávská země, premiant v čisté energetice a počtu elektromobilů má pětinu příjmů rozpočtu z prodeje fosilních paliv jiným zemím. Jeho vzorový čistý ekologický život tak platí špinavé emise. Ukazuje to šílenost současného „boje proti klimatické změně“.
Kdo pochybuje o tom, zda se dají uskutečnit všechny vize ekologistických aktivistů, jež mají snížit lidské emise CO2, už možná pochybovat přestane. Paradoxně jej k tomu dovedou zjištění analýzy norské komise pro klimatická rizika…
Čtěte také:
Norové bijí na poplach kvůli ropě a plynu
Bez úlev Dánové Teslu nechtějí
Zmíněná komise totiž zjistila, že hodnota norských zásob ropy a plynu v Severním moři se může snížit o celé čtyři pětiny. Z bilionu dolarů na 200 milionů. Povede k tomu omezování fosilních paliv, tak jak je požaduje Pařížská klimatická dohoda z roku 2015. (Zpráva o analýze je zde.) Příjmy z prodeje obou fosilních paliv jsou přitom klíčové pro financování norského sociálního státu a představují 21 procent příjmů rozpočtu, 43 procent exportu a 17 procent HDP. Čím by se dal takový výpadek rozpočtu nahradit?
V případě, že by Norsko neotálelo s dalším přímým kabelovým propojováním své elektrické sítě se sítěmi evropských států, mohl by export jeho laciné elektřiny z hydroelektráren propad zmírnit. To by zároveň ale vedlo ke zdražení elektřiny v Norsku, což by jistě potěšilo málokoho (zpráva zde). Další možností zisku by bylo využívání norských přečerpávacích elektráren jako záložních, nebo špičkových zdrojů pro energetiky postavené na obnovitelných zdrojích.
Jenže zároveň je však prakticky jisté, že norské hydroelektrárny přestávají být ze strategického hlediska bezpečné. Zásoby vody v přehradách severské země totiž začaly být výrazně pod normou (článek zde), což je stav, který se ve výraznější podobě projevil i v Česku. A tady už by si asi na hydroelektrárny jako na strategický zdroj nikdo nevsadil.
Nepříjemný výhled skandinávské země zároveň ukazuje v celé nahotě, jak pomýleným způsobem k řešení ekologických problémů část světa v současnosti přistupuje. Současné kroky vlád podléhajících aktivistické propagandě jsou totiž stejné, jako „vytloukání klínu klínem“. Tedy cesta nikam. Nebo rovnou do pekla. Protože jakmile se vezmou do úvahy všechny proměnné, jež ovlivňují světovou emisní a klimatickou a tím i hydrologickou situaci, vždycky narazíme na veličiny, jako jsou veřejné rozpočty, schopnost splácet úvěry, technologické možnosti, návratnost investic, fyzikální zákony, ale také ochota, skutečný konsenzus, lidské potřeby a lidské možnosti.
A právě tyhle veličiny zatím ekologisté, ani jimi přesvědčené vlády, neberou moc v úvahu. Možná se jim po norské analýze trochu rozsvítí. Pokud si ji přečtou.
Mohlo by vás zajímat:
Dvousetmetrovému obrovi ušili nový kabát
Tohle monstrum zvládne i dítě
Hnědé uhlí jako přírodní hnojivo