Doba čtení:4 m, 8 s
Krátce po začátku nového roku začala média opět publikovat alarmistické zprávy o tom, jak se otepluje, mění klima a jak je potřeba jednat. Jejich texty jsou přitom dlouhodobě plné zavádějících, zkreslených, nebo vyloženě nepravdivých informací. V jiných případech by je Brusel neváhal označit za dezinformace.
Ledovce se obecně prezentují jako indikátor globální teploty a tedy i jejího růstu. Zprávy o jejich ubývání se v médiích objevují často. Vždy dané do souvislosti s tím, že za to může lidská činnost. Když se však objeví zpráva o tom, že před šesti tisíci let byly v Alpách ledovce jen ve výšce nad 4000 metrů, nikdo ji do souvislosti s nynějším úbytkem ledovců nedá (zde a zde). Přestože se to samo nabízí.
Čtěte také:
Rakousko vetovalo dotace na vodík z jádra
Energeticky nesoběstačná země blokuje rozvoj vodíku
Jestliže totiž ledovců bylo jen nějakých 5 – 15 procent jejich současné rozlohy před 6000 let, kdy se na klimatu člověk opravdu nemohl podílet, je to správné minimálně konstatovat. Ba nejen to. Ono by se slušelo dodat i to, že to je potvrzení toho, že se klima mění i bez vlivu člověka. Což by pak znamenalo, že současný stav nemůže být způsobený pouze lidskou činností. A dalo by se samozřejmě zkoumat, jak moc lidská činnost k přirozené změně či vývoji klimatu přispívá. Což by samozřejmě neznamenalo nějaké schválení bezohledného drancování přírody! Tohle období již má Evropa za sebou. Jen by to znamenalo potvrzení, že překotné vnucování obnovitelných zdrojů nemusí být tak překotné. Znamenalo by to prostor pro to se připravit, adaptovat na změny, které zřejmě přijdou. A adaptace jaksi neznamená to samé, jako například bezhlavý přechod na nespolehlivé zdroje typu vítr a slunce, nesmyslně devastační pálení dřeva v elektrárnách a podobně.
Adaptace znamená nalezení receptu na to, jak žít v jiných podmínkách. K čemuž samozřejmě patří i ochrana přírody a přírodních zdrojů. Jenže na tom se nedá tolik vydělat, jako na vnucování OZE a všem, co s tím souvisí. Takže to bude celé zelené svaté církvi ekologistické silně proti srsti. Jejím investorům se totiž z ochrany přírody v okolí kobaltových a lithiových ložisek mnoho peněz nevrátí, stejně jako z ochrany vodních zdrojů a zalesňování. To taková větrná elektrárna, to je jiná investiční káva! Ale vývoj nových a účinnějších filtrů pro fosilní elektrárny, to je proti tomu sice velmi praktické, ale také pracné a drahé a trh je omezený. Kdo by do toho šel, že?
Vybalancovat poměr OZE a konvenčních zdrojů tak, aby elektřiny – na níž naprosto závisí fungování západní civilizace – bylo vždycky dost a její dodávky neohrožovaly vrtochy počasí a střídání dne a noci, není snadné. Ostatně zavádění OZE vůbec není levné. A někdo jej musí zaplatit.
Proto nás média nakloněná ekologismu, nebo zeleně věřící redaktoři zásobují neúplnými zprávami o tom, z kolika procent se na výrobě elektřiny podílely obnovitelné zdroje. Neúplnými proto, že neuvádějí fakta o tom, kdy tyto zdroje nemohly ze své podstaty dodávat nic. Neúplné jsou i proto, že zásadně nevysvětlují, z čeho je elektřina, když OZE nepracují. Vytvářejí tak naprosto nepravdivý dojem, že když bude instalovaný výkon obnovitelných zdrojů o něco málo přesahovat spotřebu v daném státě, obstarají jeho energetické potřeby samy (například zde). Zcela přitom ignorují veškerá fyzikální, technologická a finanční fakta, jež jednoznačně dokazují, že to není pravda. (Například zde a zde.)
Jistě, je to jedna běžných marketingových a komunikačních technik. Zdůraznit své silné stránky a zamlčet stránky slabé či problematické. U propagace zubní pasty či automobilů jsme na to zvyklí a víme, jak tyto informace zpracovat. V případě frontálně vedené informační ofenzivy, která vypadá nikoli jako reklama, ale jako objektivní zjištění, to většina lidí bere jako fakt, nikoli jako marketing výrobců „zelených řešení“ o nějž ve skutečnosti především jde. U inzerátů by se dalo mluvit o klamavé reklamě. Ovšem u záplavy mediálních výstupů, jež permanentně nepodávají kompletní informace, se dá těžko mluvit o něčem jiném, než o cílené dezinformační kampani.
Cílené na zisk v nepředstavitelné výši. Jen Česká republika má do svého přerodu v „uhlíkově neutrální“ zemi investovat 4,5 bilionu korun (zde). Podle aktuálních odhadů. Kolik to do roku 2050 bude stát opravdu, není schopen říct nikdo ani trochu seriózně. EU zatím mluví „pár“ bilionech eur. Současně však odmítá europoslancům předložit dopadové studie. Což lze těžko chápat jinak, než jako účelovou obstrukci (se kterou například poslanci za Piráty nemají žádný problém).
Nic z toho však představitelům EU, včetně eurokomisařky Věry Jourové, jež má tyto záležitosti v gesci, nestojí zřejmě za pozornost. Přitom „boje“ proti dezinformacím a manipulacím mají plná ústa.
Vysvětlení se nabízejí dvě: Buď vedení EU na všech úrovních (Komise, Parlament, Evropská rada) nesleduje, ignoruje, nebo nechápe běžně dostupné veřejné informace o skutečných možnostech, dopadech a obrovském riziku svého Green Dealu a pouze slepě následuje ekologistické učení. Je-li to tak, dělají všichni svoji práci úplně špatně a je nezbytné je vyměnit. Nebo to celé dělají z jiných důvodů, jež ovšem nemají s evropským prospěchem nic společného. I v tom případě je potřeba je vyměnit. V obou případech co nejdřív. A rozhodně dřív, než bude pozdě.