Pojišťovny a banky podrývají energetickou bezpečnost

České energetické společnosti – a nejen ty – mají problém s uzavřením pojištění svých aktivit. Takže se, jako třeba ČEZ, pojišťují až v Karibiku. Evropské pojišťovny tak „bojují“ proti klimatické změně. A současně proti energetické bezpečnosti zemí, ve kterých působí.

Jaký smysl má nepojistit uhelnou elektrárnu, za kterou není odpovídající náhrada? Toť kardinální otázka. Bohužel, stále víc pojišťoven v Evropě si ji neklade. A uhelné elektrárny proto nepojišťuje (například zde). Je to zvláštní stav. Kdo kdy měl lepší analýzy toho, co je bezpečné, než pojišťovny? To je přeci základní kritérium jejich činnosti! Jestli jej dokáží vyhodnocovat dobře, vydělávají. Když vyhodnocují špatně, prodělávají. Obecně to vždy přispívalo k tomu, abychom žili bezpečněji. Jenže tahle doba zřejmě – alespoň v evropských státech – skončila.

Protože, co vede pojišťovny k tomu, že odmítají pojišťovat uhelné elektrárny? Obava o rizikovost jejich provozu to není zcela jistě. V téhle oblasti se nový rizikový faktor neobjevil. Úvahy finančních ústavů změnilo zcela neměřitelné kritérium „klimatické změny“. A ta postavila princip pojišťovnictví na hlavu. Místo průkazných konstrukcí typu „opilý řidič častěji způsobí dopravní nehodu“, nastoupily konstrukce typu „musíte přestat produkovat oxid uhličitý, abyste zachránili světové klima“. Což ve chvíli, kdy se tato politika má primárně týkat pouze elektráren a tepláren v prostoru EU, jež celkově odpovídá za sedm až devět procent světových emisí zmíněného plynu, nemá logické opodstatnění. O to víc, že energetika může jen zhruba za třetinu tohoto množství evropských emisí CO2. Takže, řekněme, za tři čtyři procenta těch světových.

Plynové zásobníky jsou plné ze třetiny

Vzhledem k tomu, že nikde ve světě se emisemi oxidu uhličitého nezabývají tak, jako v EU, nemá taková izolovaná snaha nejmenší naději změnit globální produkci CO2. Má však úplně jiný potenciál. Zdražit produkci energetických firem. Tedy zvýšit ceny energií. Potažmo vehnat státy do energetické nestability a závislosti. Což je stav, který právě prožívá celá Evropská unie. A Česko ještě víc, neboť jeho závislost na dodávkách plynu z Ruska se prý blíží té úplné.

Jak to, že pojišťovací ústavy najednou přestaly sledovat skutečná rizika a zabývají se tím, jak ovlivnit procesy v planetárním rozsahu? Což se dosud nikdy lidem nepovedlo a evidentně se to nepovede ani tentokrát… Jak je něco takového možné? To již pojišťovny nesledují celkové dění? Jejich analytici, ředitelé ani akcionáři nevědí nic o tom, co je to například blackout? Kolik by museli v jeho případě vyplatit svým klientům? (Co například o dopadech blackoutu ukázalo cvičení v Paze jsme psali zde, zde a zde.) Rozhovory se zástupci pojišťoven a bank, které uplatňují stejný přístup, jsme přinesli například zde, zde a zde.

O tom, že v současné situaci, kdy je uhlí jedinou dostupnou alternativou, jež by mohlo zajistit například vytápění bytů elektřinou, je přístup pojišťoven nebezpečný dvojnásob, snad již ani není potřeba hovořit. Nezbývá, než se tedy ptát: Změní se kvůli bezpečnosti přístup pojišťoven?