Doba čtení:3 m, 8 s
Stabilní zdroje energie, to je to, co svět potřebuje. Především proto neklesají světové emise oxidu uhličitého. Ani v budoucnu tomu nebude jinak.
Takzvaný „boj za klima“ si můžou dovolit jen ty státy, které si myslí, že jsou dostatečně bohaté, aby takový boj vydržely. Že je to boj, který vyhrát nejde, a proto by do něj žádný skutečný bojovník nešel, nechme tentokrát stranou.
Máte-li na jedné straně desítky či stovky milionů lidí, jejichž sny začínají u toho, že večer rozsvítí žárovku stejně, jako to dělají lidé v Evropě nebo v USA, dává vám to, jako politikovi, jasné cíle. A jasné hranice. Všichni od vás, oprávněně, očekávají, že minimálně budete usilovně pracovat na tom, jak jim tu kýženou elektřinu opatřit. Nebo že alespoň nebudete dělat nic proto, aby ji měli později, než by mohli mít. To je zjednodušeně východisko politika v Africe, jižní Americe, nebo v mnoha státech jihovýchodní Asie, nebo Blízkého a Středního východu. A dokonce to nastavuje jasné limity politikům (ba i partajním funkcionářům) v Číně a Indii.
Čína nepotěšila Rusko. Obnovila clo na uhlí
Přáním lidí ve všech těchto státech je mít auto a jezdit s ním. Chtějí mít elektřinu, kdykoli stisknou vypínač. A jako vládce potřebujete lidem alespoň v nějaké míře splnit jejich zásadní tužby. To si dokonce uvědomují i protagonisté všemocné čínské komunistické strany. Takže i tento – super bohatý – stát, sice staví spousty občasných zdrojů energie, ale souběžně staví taký spousty nových uhelných elektráren. Ty totiž představují jistotu rychle a trvale zajištěných dodávek elektřiny a tepla. Ano, to samé umožňují i plynové zdroje, ale zásobování uhlím má Čína zajištěné lépe, než dodávky plynu. I díky vlastní produkci.
V Africe je zhruba tolik lidí, jako v Číně, nebo v Indii. Z toho 222 milionů jich žije v Nigérii, šestém nejlidnatějším státě světa. Dalších 110 milionů lidí je v Egyptě a zhruba 100 milionů v Konžské demokratické republice. Jen tyhle tři africké státy mají tolik obyvatel, jako 27 států v EU. Pro Evropany je standardem mít elektřinu. Takže mít kromě žárovek pračku, ledničku, vysavač, fén či mikrovlnku. V Africe je běžné nabíjet si mobilní telefon z placeného dieselagregátu na ulici.
Ukrajina znovu žádá Austrálii o dodávky uhlí
Těmto státům Saúdská Arábie (a jistě nejen ona) nabízí dlouhodobé kontrakty na dodávky ropy a plynu i další možnosti spolupráce. Peněz i ropy a plynu na to má dost. A Afričané na to slyší. Pro zelené politiky a aktivisty v prostoru EU zcela nepochopitelně. Jenže Saúdské návrhy znamenají rychlejší cestu k mobilitě, ba i elektrifikaci. Což v prostoru EU zbožštělé občasné zdroje energie (OZE), tedy fotovoltaika a vítr, nabídnout nemůžou. Důvody jsou nasnadě. Stavba potřebného výkonu v OZE je materiálově a časově nesrovnatelná s výstavbou konvenčních zdrojů. Elektřinu z OZE nemáte k dispozici kdykoli. Z konvenčních zdrojů ano. A ještě k tomu konvenční zdroj bude pracovat jistě 60let. OZE musíte měnit zhruba po 20letech.
Těžko tak v takovém státě budete razit elektromobilitu a „ochranu“ klimatu, když vaší hlavní starostí je, aby aspoň svítily semafory v hlavním městě. K tomu potřebujete mít rychle a levně postavené stabilní zdroje. Což OZE v součtu nejsou ani trochu.
„Nevěříme, že rozvojové země mohou fázi využití fosilních paliv přeskočit. Řada afrických zemí momentálně nemá ani dostatek elektřiny pro každodenní život. Věříme, že africké ekonomiky si zaslouží získat šanci pro rozvoj už nyní a v budoucnu mohou pracovat na přechodu k jiným zdrojům energie,“ cituje iDnes (zde) nejmenovaného saúdského úředníka, se kterým mluvil britský deník Guardian. Tato citace má zřejmě dokládat zlotřilost saúdských plánů. Ve skutečnosti jen věrně popisuje realitu. Což je to, čemu se vůdcové EU zavile brání. Právě tak, jako se brání faktu, že samotná EU s klimatem nic nezmůže, ani kdyby to bylo možné. Nebo faktu, že se EU bez fosilních paliv ještě dlouho nedokáže obejít.