Uhelná komise bude mít napilno

V úterý zasedne Uhelná komise, aby se seznámila s novými úkoly. Nejsou jednoduché a na jejich zpracování má komise mít čas jen do konce roku.

Před Uhelnou komisi staví vláda, respektive ministerstvo průmyslu, které svolává její zasedání, čtyři úkoly. Všechny se týkají útlumu používání uhlí, žádný se netýká explicitně jeho náhrady. Devatenáctičlenná Komise – na programu je představení nových členů za loni odstoupivší zástupce zelených aktivistů – má do konce roku zvládnout zpracování podrobného harmonogramu uhlí ve výrobě elektřiny a tepla. Má také zpracovat regulatorně legislativní nástroje, detailně zhodnotit ekonomické a sociální dopady útlumu těžby a návrh řešení těchto dopadů. Posledním úkolem je navržení mechanismu provádění periodického přezkumu. Což se obecně vnímá jako posouzení možností, zda nejde od uhlí odstoupit dříve.

Čtěte také:
Vědci varují: Nespalujte dřevo místo uhlí, je to hloupost
Česko téměř veškerý plyn dováží z Ruska

Jestli má čtvrtý bod programu valného smyslu, závisí na tom, k jakému závěru se komise dostane hned v bodě prvním. Totiž v tom, jak nahradit uhlí nejen ve výrobě elektřiny, ale také ve výrobě tepla. To je totiž téma, které stojí mimo pozornost médií i bruselských komisařů i je podporující většiny europoslanců. Jen v Česku se dálkové vytápění týká asi tří milionů lidí. Současně asi polovina domácností topí plynem (2019, zde), což je ovšem také fosilní palivo, jež je na řadě hned po ukončení uhlí. Těmi se ovšem bude zřejmě zabývat až budoucí „Plynová komise“.

V každém případě je dobře, že teplárenství je jasně zmíněné v zadání. Protože to, že elektrárny postupně přejdou na jiný pohon, než je ten uhelný, případně plynový, to je už asi jasné. Ale co bude v budoucnu pohánět teplárny, to zatím jasné není ani zdaleka. Přitom jejich často kombinovaná výroba tepla a elektřiny, se může velmi hodit v zimních měsících, kdy se teplo vyrábí „na plný kotel“, ale obnovitelné zdroje mívají problém s tím, aby vůbec něco vyrobily. S ohledem na to, že výstavba nového bloku v Dukovanech se zatím nehnula z místa a o dostavbě Temelína se ani nemluví, můžou se teplárny s kombinovanou výrobou stát velmi vítaným zdrojem elektřiny. O tom, že je tento úkol Uhelné komise důležitější, než tři ostatní snad není sporu. Protože stabilní teplo pro tři miliony lidí zatím OZE neumí dodat či zprostředkovat ani náhodou. Natož v zimě.

Z čeho se bude v Česku i v dalších evropských zemích vyrábět elektřina totiž není tím jediným, o čem se rozhoduje. Uhelná komise loni na podzim doporučila ukončit uhelnou éru v tuzemsku v roce 2038. Ovšem jen v případě, že v té době bude existovat dostatek náhradních zdrojů. Zdá se tedy málo pravděpodobné, že by letos nějak zásadně změnila svůj postoj v otázce výroby tepla.

Zároveň se však od loňského podzimu zvýšil bruselský tlak na to, aby členské země EU od uhlí ustoupily co nejdřív, bez ohledu na to, jaké jsou jejich možnosti jej nahradit. Již letos na jaře také polovina členů vlády ukázala, jak málo jim záleží na odborném doporučení Uhelné komise, když začali žádat český uhelný exit již v roce 2033. Zda bude mít Česko v budoucnu dostatek elektřiny, stejně jako dostatek tepla, tak evidentně nezáleží na skutečně odborných názorech, nýbrž na tom, jak moc podlehnou politici nátlaku Bruselu a aktivistických organizací.

Přesto je důležité i to, jaký mechanismus pro přezkoumávání možnosti ukončení využívání uhlí Uhelná komise navrhne. Stejně jako to, jaké navrhne legislativně regulatorní nástroje. Oboje by totiž mělo být „hlasem rozumu“. A ten by politici měli poslouchat. I když by to znamenalo, že budeme od fosilních paliv – protože nejde jen o uhlí – ustupovat pomaleji, než si Zelená fronta přeje. Protože zajistiti dostatek elektřiny a tepla pro Čechy musí být pro české politiky základní povinností. Ať si o tom v Bruselu myslí, co chtějí.