Doba čtení:3 m, 20 s
Podle ministra průmyslu Jozefa Síkely není hrozba nedostatku elektřiny akutní: „Jsou názory, které říkají, že v České republice bude elektřiny málo. Jsou názory, že v Evropě bude obecně ze střednědobého hlediska elektřiny nadbytek a že bude velmi levná,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Zprávy ČEPS i dalších institucí přitom tvrdí něco úplně jiného.
Provozovatel přenosové soustavy ČEPS představil na jaře dokument „Hodnocení zdrojové přiměřenosti ES ČR do roku 2040“ (MAF CZ 2022), v němž analyzuje dopady různých scénářů vývoje zdrojového mixu v České republice ve střednědobém horizontu a identifikuje možná budoucí rizika. Analýza obsahuje čtyři scénáře – Respondentní, Konzervativní, Progresivní a nově také Dekarbonizační. Kromě vyhodnocení ukazatelů bezpečnosti dodávek elektřiny bere v úvahu environmentální a ekonomické dopady jednotlivých scénářů.
Vinkler: Elektřinu na vývoz bude mít jen Francie
Zejména z Progresivního a Dekarbonizačního scénáře MAF CZ 2022 vyplývá, že Česká republika bude od roku 2030 rizikově importní a bude závislá na dovozu elektřiny z možných přebytkových zemí, jako jsou Německo a Francie. Po roce 2030 pak MAF CZ 2022 indikuje další zhoršení situace, které by mohlo vést k vážným problémům s přiměřeností soustavy.
Karel Vinkler, ředitel sekce Strategie a rozvoj nových technologií ve společnosti ČEPS, ale v rozhovoru pro iUHLI.cz před časem upozornil, že Hodnocení zdrojové přiměřenosti ČEPS MAF CZ 2021 ukázalo, že Francie je v roce 2030 se svými 107 TWh jedinou evropskou zemí s výraznou pozitivní exportní bilancí. „Počet evropských států s negativní bilancí bude navíc dále narůstat, což značně limituje prostor pro import elektřiny do ČR. Současně se německá vláda vyjádřila v letošním prohlášení, že přebytky z obnovitelných zdrojů budou přednostně využity pro výrobu vodíku z elektrolyzérů, což spolu s nárůstem spotřeby elektrolyzérů omezuje objemy levné elektřiny pro vývoz,“ vysvětlil podstatu problému Vinkler.
ČEPS: Bez uhlí nebude dost elektřiny
Na základě výše uvedeného je s podivem, s jakou bohorovností Síkela k situaci přistupuje. Na jedné straně sice ujišťuje, že se stát i na nepříznivé varianty chystá, prý se velmi vážně uvažuje o dodatečných paroplynových zdrojích, primárně jako záložním kapacitním mechanismu, a stát prý pracuje i „na možné notifikaci kapacitních mechanismů, které by v určité míře pomohly uhelným zdrojům v místech, kde by nebyla jiná alternativa“.
Odborníci ale upozorňují, že dohodnout kapacitní mechanismy pro uhelné zdroje bude nyní už velmi složité, až téměř nemožné. Možnost veřejné podpory bude problém i u případných plynových zdrojů. Hlavním nepřítelem je ale jednak čas, protože ještě nezačala ani příprava výstavby. Druhým zásadním problémem může být nedostatek zemního plynu a jeho cena, kterou lze v tuto chvíli jen velmi složitě předvídat.
Síkela je přesto nad věcí, ale možná spíše mimo realitu. O tom, že hrozí druhá možnost, trochu napovídá jeho odpověď na otázku, jak by měl vypadat seznam prioritních strategických projektů v energetice?
Poslanci ho mají plné zuby, pustila se do Síkely Konečná
„V oblasti energetiky, pokud jde o výrobu elektřiny, je to především o dostavbě dalších jaderných zdrojů, další debatě nad postupem v lokalitě Temelín a zapracování malých modulárních reaktorů. Pro to máme hotovou i strategii, kterou brzy předložím vládě. Samozřejmě se musíme zamyslet, kde vybudujeme dodatečné kapacity paroplynových elektráren, bez kterých se velmi pravděpodobně do budoucna neobejdeme. Máme také co dohánět v oblasti obnovitelných zdrojů, kde nás v posledních letech výrazně přeskočilo dokonce i Polsko a Maďarsko. Musíme dokončit chybějící legislativu, zjednodušit povolování výstavby nových zdrojů a dále bude potřeba posílit distribuční sítě, což ten masivní rozvoj obnovitelných zdrojů bude vyžadovat,“ řekl Síkela.
Jinými slovy budeme masivně investovat do všeho. To je ale z energetického i ekonomického pohledu naprostý nesmysl. Pokud se nám podaří vybudovat dostatečné jaderné kapacity, bude nám případná masivní kapacita obnovitelných zdrojů k ničemu, nebo ještě spíše ke škodě. Zaplatíme totiž astronomické sumy na veřejných podporách, abychom zejména v létě čelili potenciálním obřím přebytkům elektřiny, kterou nikdo nepotřebuje a nechce. Pokud to ministr Síkela neví, někdo by mu to měl rychle říci.