První uhlobaroni už na Karvinsko nejezdí

Většina těžních jam larischovských dolů byla vyhloubena v padesátých letech 19. století. Nejznámější byly těžní jámy Jan a Karel, jejichž hloubení začalo v roce 1860. Foto: hornicky-klub.info

Po slavném rodu Larisch-Mönnichů, který stál za rozmachem těžby černého uhlí v ostravsko-karvinském revíru, už v kraji zbylo jen velmi málo.

Rod Karvinsko ovládal po několik století, zahájil zde těžbu uhlí a jeho člen byl třeba rakousko-uherským ministrem financí. Postupem času ale skončily i kontakty, které potomci známého rodu s Karvinou a okolím měli. Až do roku 1945 vlastnili členové rodu v Karviné a jejím okolí šest černouhelných dolů, tři zámky, lázně, koksovnu a k tomu několik tisíc hektarů pozemků. Dnes již dva ze tří rodových zámků neexistují, šachty už dávno patří někomu jinému, uvedl server idnes.cz.

Čtěte také:
Z hornické bašty je skanzen
Architekt chce zpřístupnit zasypaný kostel

„Jestli mám dobré informace, navštívili potomci rodu Karvinou naposledy někdy v roce 2012 nebo 2013,“ vzpomíná kastelán fryštátského zámku Radim Kravčík. „V devadesátých letech sem jezdili častěji, ale poté, co zemřel syn posledních majitelů zámku, se komunikace přerušila. Členové rodiny sem už tak často nejezdí.“ Fryštátský zámek je poslední větší památkou na život hraběcí rodiny.

Ještě rychleji než o zámky přišla rodina o své šachty. Na začátku května 1945 jich vlastnila šest. Už v polovině měsíce ale byla na larischovské šachty uvalena národní správa, k 28. říjnu 1945 pak byly všechny doly znárodněny.

O svůj majetek chtěli Larisch-Mönnichové bojovat. „Samozřejmě, že chtěli své majetky zpátky,“ potvrzuje Kravčík. „Argumentovali spoluprací s vládou, účastí na protifašistickém odboji, ale nic z toho se jim nepovedlo prokázat.“ Před blížící se frontou odešla rodina na jaře roku 1945 do rakouského Palfau.

Vzestup díky uhlí

Cesta vzhůru začala pro do té doby běžný šlechtický rod na přelomu 18. a 19. století a byla spojena, jak jinak, s uhlím. To začal pokusně těžit Johann Erdman Florian Larisch už v roce 1776, ale pro nedostatečný odbyt byla těžba zastavena. Soustavně se na panství začalo uhlí těžit až od roku 1794.

Tedy rok po narození hraběte Jindřicha Larisch-Mönnicha. Ten podle dokumentů karvinského archivu vedle šachet postupně založil cukrovar v Horní Suché, sklárnu v Karviné nebo továrnu na výrobu sody v Petrovicích. Sklárně ani cukrovaru se však příliš nedařilo a brzy zanikly.

Politicky nejvýraznější stopu pak po sobě zanechal Jindřichův syn Jan, narozený v roce 1821 v Dolních Životicích na Opavsku. Ten se vedle zemského hejtmana ve Slezsku stal i ministrem financí ve vládě ministerského předsedy Belcrediho. Ale pouze na rok a půl. V lednu 1867 z vlády na vlastní žádost odešel.

To už byly larisch-mönnichovské doly jednou z důležitých těžařských firem v rámci rakousko-uherské monarchie. Většina těžních jam larischovských dolů byla vyhloubena v padesátých letech 19. století. Jejich rozmístění bylo zvoleno tak chytře, že další doly nemusel šlechtický rod dlouho plánovat, podle potřeby stačilo přidávat jednotlivé výdušné jámy. Nejznámější byly těžní jámy Jan a Karel, jejichž hloubení začalo v roce 1860. Šachta známá pod názvem ČSA stojí a těží uhlí ve stejném prostoru dodnes.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Sen každého kluka z pískoviště
V lomu našli pravěký strom starý 20 milionů let
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu