Doba čtení:5 m, 9 s
Ač je to zásadní téma, zůstává energetika mimo pozornost moderátorů volebních diskuzí. Prezident o ní sice nerozhoduje, ale je dobré vědět, co si o jejím vývoji myslí.
Andrej Babiš prezentuje volební program o osmi bodech (zde), program Petra Pavla jich má pět (zde). Ovšem program s více body nenabízí pranic konkrétního, co by se týkalo energetiky. On toho mnoho konkrétního vůbec nabízí málo, ale to není předmětem tohoto článku. K energetice zkrátka program bývalého premiéra mlčí. Pětibodový program bývalého šéfa Vojenského výboru NATO věnuje naopak energetice jeden celý bod (Nezávislá a efektivní energetika) a leccos může ještě také naznačovat bod věnovaný životnímu prostředí. Pavel neslibuje, že něco zařídí, ale že bude pomáhat, podporovat a chtít či prosazovat. To odpovídá prezidentským možnostem.
Dá se tedy předpokládat, jak by Andrej Babiš přistupoval k energetice z pozice prezidenta? Můžeme pouze vycházet z jeho dosavadních činů v této oblasti. Tři jsou zásadní. Za prvé: Babišova vláda zastavila tendr na výstavbu nového bloku jaderné elektrárny Dukovany. Za druhé: Jeho vláda pouze vzala na vědomí závěr Uhelné komise, nepřijala k němu žádné závěry ani nezačala něco dělat. Za třetí: V pozici premiéra za Česko podepsal Green Deal, plán EU, který popírá fyzikální zákony, je nepředstavitelně drahý (náklady dosud nikdo nevyčíslil ani odhadem) a stojí za obrovským růstem cen energií.
V případě Dukovan na sebe zjevně Andrej Babiš nechtěl vzít odpovědnost za finální rozhodnutí, že Česko jádro fakt postaví. A zjevně nechtěl nést odpovědnost za případné spory s menšinovými akcionáři ČEZ, ke kterým stát kvůli stavbě jaderného bloku nejspíš opravdu dojde. Věděl přitom, že pokud má mít Česko dost elektřiny a má přitom odstavovat uhlí, jak požaduje EU, je nezbytná stavba nejen nového bloku v Dukovanech, ale i dalších dvou v Temelíně. A také věděl, že se jakž takž dá stihnout postavit nový zdroj v Dukovanech (ve skutečnosti náhradní za tamní původní reaktory), ale už se nedá včas stihnout dostavba Temelína. Přesto tendr odsunul na vedlejší kolej a podepsal Green Deal. Lze tedy konstatovat, že pokud v energetice prezidentský kandidát Babiš něco významného udělal, pak to byly chyby. Tak významné, že ohrožují energetickou bezpečnost České republiky.
Smutné je, že půl roku před tím, než podepsal zelený diktát Green Deal, pronesl na Evropské radě solidní projev, který opravdu nelze vykládat jako podporu Zeleného údělu (zde). Ovšem po půl roce se z Bruselu vrátil s tím, že podepsal, protože to ostatním nechtěl kazit…
Od Babiše lze jen těžko očekávat, že bude v energetice ochoten hrát nějakou významnější roli, navzdory tomu, že v kampani halasně volá po zestátnění ČEZ.
Není radno věřit, že by ve skutečnosti šel do sporů s vládou, ČEZem, nesmyslně mocnou zelenou lobby či Bruselem? Dokud by jeho firmy dostávaly dotace, kritizoval by maximálně vládu „za drahotu“, ale to by bylo vše. Energetika je pro něj složitá, boj s Bruselem je na dlouho, navíc vyžaduje odvahu, což je vlastnost, která Andreji Babišovi zjevně chybí. Na druhou stranu by jej jako malého spojence mohl povolat do služby francouzský prezident Emmanuel Macron, jehož země, na rozdíl od progresivistických Němců, chce setrvat u jaderné energie. Že mezi oběma politiky „něco“ je, svědčí Babišova předvolební návštěva u Macrona. Pokud to „něco“ ovšem je svazek francouzké tajné služby, o kterém psal portál Neovlivni.cz (zde), tak to tuzemské energetice asi příliš nepomůže.
Petr Pavel si správně stanovil energetiku jako jedno z nejdůležitějších témat. Na rozdíl od politiků si zjevně uvědomuje, jak je elektřina pro moderní stát důležitá. A zřejmě si uvědomuje i to, jak jsme na její výpadek zoufale nepřipraveni. Jinak by neměl v programu tyto věty: „Budu přispívat k posílení energetické bezpečnosti. Budu se ptát na zajištění kritické infrastruktury, která dnes není připravena na výpadky distribuce elektřiny a plynu. Nevíme, co se při potížích bude dít v našich nemocnicích či domovech důchodců. Chci apelovat na odpovědnost zejména krajských, ale i obecních samospráv, aby nečekaly na pokyny státu a přicházely s nápady na řešení.“ Nebo tuhle: „Každá obec či čtvrť by měla mít k dispozici prostory, které budou i v případě výpadku všech sítí zajišťovat teplo, elektřinu a vodu pro krizové situace.“ I z rozhovorů iUHLI.cz o tom, co by přinesl blackout zde (s Andorem Šándorem), zde (s Tomášem Hudečkem) a zde (s Ondřejem Neffem) a jak jsme na něj nepřipraveni, je zřejmé, že tohle je krok správným směrem.
Kromě odkazu v úvodu článku si komplexnější přehled o názorech Petra Pavla na energetiku můžete udělat i z rozhovoru, který iUhlí.cz před rokem poskytl (zde).
Zelená témata mu zjevně nejsou cizí, má pocit, že „klimatickou neutralitu“ vzal za svou celý svět. Není však v těchto otázkách zřejmě zcela nekritický. „Že se éra fosilních paliv blíží ke konci, je neoddiskutovatelný fakt. Klíčová je otázka, jak to udělat, aby to nepřineslo víc škody než užitku,“ řekl v jedné ze svých odpovědí. Což zní rozumně a dává to jistou naději. Na druhou stranu však zjevně vnímá Green Deal jako daný fakt, proti kterému nemá smysl se bouřit. Což je přesně pozice, ve které by Evropská komise chtěla mít všechny představitele členských států.
Jako bývalý voják si však také uvědomuje význam energetické bezpečnosti, což je pojem, který dosavadní dekarbonizační plány EU fakticky ignorují. Za jeden z projevů jeho realismu lze považovat deklarovanou podporu modulárních reaktorů, jež se však stále nedostaly do komerčního nasazení. Snadno by se z nich tak mohl stát pověstný „holub na střeše“. I z toho pohledu by měl proto být přínosný jeho slib: „Přivedu odborníky – akademiky, energetiky, ekonomy i ekology – k jednomu stolu a pomohu formulovat východiska, která mohou být využita například při tvorbě státní energetické koncepce.“
Takový pokus tady již sice byl s Uhelnou komisí, kterou se pokusili ovládnout zelení dogmatici. Když neuspěli, komisi s fanfárami opustili. Tato komise teoreticky stále pracuje, v praxi tomu však tak není a vláda v tomto směru mlčí. Od jednání prezidentem ustaveného poradního orgánu a pod jeho realistickým moderováním bychom se snad mohli nadít lepšího výsledku. Nikoli zelenějšího, ale lepšího, protože realistického. Což je přesně to, co Česko potřebuje.