Doba čtení:9 m, 15 s
Vzhledem k tomu, jak významnou roli uhlí stále hraje v české elektroenergetice i teplárenství, je termín a harmonogram uhelného útlumu a náhrady jinými zdroji jedním z klíčových témat pro budoucnost České republiky. Pohledy na věc se však diametrálně různí. Proto jsme se rozhodli věnovat tématu konce uhlí speciální rubriku.
Hnědé uhlí má u nás na výrobě elektřiny i tepla stále největší podíl. Zároveň však roste tlak na nahrazení uhlí nízkoemisními zdroji. Uhelná komise loni v prosinci doporučila ukončit využívání uhlí v Česku v roce 2038. Nestanovila však harmonogram útlumu, ani neurčila, jakými zdroji má být uhlí nahrazeno. Ekologičtí aktivisté a také část politické scény tlačí na uhelný konec už v roce 2033. Zástupci průmyslu, zaměstnavatelů, odbory, ale i řada odborníků však upozorňuje, že bez náhrady nelze uhelné zdroje odstavit. Vláda rozhodnutí, zda přijmout či nepřijmout doporučení komise, prozatím odložila.
Proč má uhlí skončit
Důvodem tlaku na konec využívání uhlí v energetice a teplárenství jsou primárně emise CO2. Uhelné elektrárny a teplárny jsou významnými emitenty. Česko se přihlásilo k tzv. Pařížské dohodě. Jejím cílem je zastavení růstu teploty na úrovni ideálně 1,5 stupně (a maximálně 2 stupně) oproti předprůmyslovému období, což vyžaduje výrazné globální snížení emisí. Evropská unie mezitím závazky na snížení emisí do roku 2030 ještě zpřísnila. Lídři zemí EU podpořili omezení celounijních emisí skleníkových plynů proti roku 1990 nejméně o 55 procent. Do roku 2050 chce potom unie dosáhnout tzv. uhlíkové neutrality.
Čtěte také:
Eurokomisaři se neshodnou na „zeleni“ plynu a jádra
Politici varují před ukvapeným odchodem od uhlí
Podle české vlády je ale 55procentní cíl pro ČR nereálný. „ČR chápe, že naprostá většina států EU je připravena navýšení cíle na 55 % podpořit. Pro ČR samotnou je to nicméně nereálné,“ uvedla již dříve pro EURACTIV.cz státní tajemnice pro evropské záležitosti Milena Hrdinková. Stejně argumentuje i ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček nebo ministr životního prostředí Richard Brabec.
Uhlí je rovněž pod ekonomickým tlakem. Ten je vyvolán primárně evropským systémem obchodování s emisními povolenkami. Jejich cena totiž v posledních měsících raketově roste. Překonala již poprvé v historii 50 eur za tunu vypuštěných emisí. Podle odhadů se bude zvyšovat i nadále. Tato zátěž snižuje konkurenceschopnost uhlí oproti jiným zdrojům.
O co se hraje
V rámci České republiky jde o naprosto zásadní transformaci elektroenergetiky i teplárenství. V energetickém mixu má uhlí stále klíčovou roli. V roce 2020 se z něj vyrobilo více než 43 procent tuzemské elektřiny. Nezastupitelná je role uhlí především v zimních měsících, kdy se často podílí na výrobě i více než z poloviny.
Ještě významnější je role uhlí v českém teplárenství. Uhelné zdroje v Česku pokrývají zhruba šedesát procent výroby tepla. Vytápějí tak několik milionů domácností, institucí i firem.
Závěr Uhelné komise proto obsahoval kromě termínu uhelného konce také podmínky. Především jde o včasnou náhradu utlumovaných uhelných zdrojů jinými výrobními zdroji. Za zásadní komise označila, aby Česko zůstalo energeticky soběstačné.
S touto podmínkou komise souhlasí i odborníci. „Jsme v situaci, kdy musíme v příštích letech kromě jaderných bloků v Temelíně nahradit téměř veškerý náš výkon. Vedle uhelných elektráren budou totiž dosluhovat i jaderné bloky v Dukovanech, ale i solární elektrárny. Je to obrovský úkol. Měli bychom plánovat a stavět nové zdroje, což bohužel zatím neděláme. Stále není určen způsob výběru dodavatele a přesné nastavení podmínek pro výstavbu nového bloku v Dukovanech. Není tak jisté, zda se alespoň ten před rokem 2038 dokončí. Místo toho, určujeme hypotetické datum, kdy vypneme zdroje, které máme, aniž tušíme, jestli si to vůbec budeme moci dovolit. Proto je ta podmínka na realizaci náhrady před odstavením správná,“ řekl jeden za zakladatelů spolku Realistická energetika a ekologie Vladimír Wagner.
Čím může být uhlí nahrazeno
Odborníci varují, že konkrétní návrh postupu náhrady uhelných zdrojů i analýzy, kolik bude transformace stát, jaké bude mít sociální dopady hlavně v uhelných regionech, jak se jim bude čelit a jaký bude její skutečný celkový dopad na snižování emisí, chybí.
Podle Aktualizované státní energetické koncepce schválené v roce 2015 se k roku 2040 se předpokládá téměř 50% podíl jádra. Druhým nejvýznamnějším zdrojem elektrické energie se mají stát obnovitelné a druhotné zdroje, u kterých se počítá s nárůstem výroby téměř na dvojnásobek v porovnání s rokem 2015. Doplňujícím zdrojem by měl být zemní plyn.
Problémem je ale čas. Kvůli politickým sporům se stále nerozjel ani projekt výstavby nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany. Ten by měl být spuštěný v roce 2036. Už dnes je ale velmi pravděpodobné, že to bude později.
Čtěte také:
Přiznáme a snížíme emise metanu, slibují těžební giganti
Metan uniká při těžbě plynu. Je až 87x horší, než CO2
Ekologičtí aktivisté i část politické scény přitom tlačí na to, aby k uhelnému útlumu došlo dříve než v roce 2038, jak doporučila Uhelná komise. Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce je konec uhlí v roce 2033 technicky zvládnutelný, ale oproti roku 2038 by vyšel o 150 miliard korun dráž.
Naopak k respektování závěrů Uhelné komise vyzvaly vedle odborníků také odbory či zaměstnavatelské svazy. Za doporučením Uhelné komise stojí také ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Kabinet by podle něj neschválením harmonogramu popřel jedenapůlroční činnost komise.
Kromě časové tísně a monstrózních nákladů hovoří proti rychlejšímu uhelnému konci také problémy potenciálních náhradních zdrojů. Novou kapacitu jádra budeme mít k dispozici nejspíš až kolem roku 2040. Obnovitelné zdroje mají v české republice jen omezené možnosti. Tahounem energetiky se rovněž nemůžou stát kvůli své nestabilitě, kdy zejména v zimních měsících je výroba ze solárních i větrných elektráren mizivá. Jediným zdrojem, který by mohl uhlí nahradit rychle je tak zemní plyn.
Plyn je slepá ulička
Sázku na plyn ale odmítají ekologové, odborníci i minimálně část politické scény. Například vicepremiér Jan Hamáček označil v nedávném rozhovoru pro iUHLI.cz přechod na plyn za slepou uličku. Roli plynu vidí pouze v teplárenství. „V případě výroby elektřiny, kde se byť jen přechodná náhrada uhlí zemním plynem stále víc jeví jako slepá ulička. Šlo by skutečně jen o přechodné a nejspíš relativně krátké období, které by s sebou neslo velké náklady a rizika. Evropská unie nejspíš plyn nebude chtít financovat, navíc bychom dovozem plynu zvyšovali svou energetickou závislost. V neposlední řadě je velmi diskutabilní, zda je plyn z hlediska ochrany klimatu oproti uhlí vůbec prospěšnější,“ řekl. Obdobně hovoří například předseda KSČM Vojtěch Filip či šéf STAN Vít Rakušan.
Čtěte také:
Hamáček: Přechod na plyn je slepá ulička
Rakušan: Plyn nevidíme v Česku jako hlavní zdroj
Před nahrazením uhlí právě plynem varují rovněž odborníci. „Hovoří-li se o alternativě zemního plynu, pak se ale musíme podívat na jeho emisní dopady v celém životním cyklu: od vrtu, přes dopravu na velké vzdálenosti až po spálení v elektrárně nebo teplárně. Když tyto emise srovnáme s tuzemským hnědým uhlím spalovaným obvykle v místě těžby, pak je na tom zemní plyn emisně jen o málo lépe než uhlí. Jelikož k těmto závěrům došla studie, kterou si v roce 2015 nechala EK vypracovat svým Generálním ředitelstvím pro energetiku, pak je zcela pochopitelné, když místopředseda Evropské komise Frans Timmermans nedávno prohlásil, že zemní plyn v EU nemá budoucnost,“ upozornil předseda spolku Realistická energetika a ekologie Jaroslav Čížek s tím, že bez ekologického přínosu by byl přechod na plyn vyloženě plýtváním finančních prostředků, navíc by vedl ke zvýšení energetické závislosti na Rusku.
S tím, že přechod z uhlí na plyn nedává z klimatického hlediska smysl, souhlasí i ekologičtí aktivisté. „Když zemní plyn spalujeme, tak jsou emise oxidu uhličitého přibližně poloviční ve srovnání s uhlím. Ale pokud budeme počítat úniky při transportu nebo těžbě, tak se podle různých studií můžeme dostat na úroveň, která je celkově zhruba stejná jako u uhlí. Rozhodně to není dlouhodobé řešení, pokud chceme dosáhnout uhlíkové neutrality. V zásadě to znamená energetiku úplně zbavit fosilních paliv do roku 2050. To znamená, že je teď potřeba dobře zvážit využívání zemního plynu, protože záhy bude třeba, aby klesalo,“ řekl v českém rozhlase Jiří Koželouh z Hnutí Duha.
Dovážet nebude odkud
Ve hře je rovněž úvaha, že bychom deficit mezi výrobou a spotřebou přechodně vykryli dovozem elektřiny ze zahraničí. Před tím ale důrazně varují odborníci. Konvenční zdroje totiž odstavují i další státy Evropské unie. V budoucnu tak hrozí, že v létě sice bude díky výrobě z obnovitelných zdrojů energie nejspíš přebytek, ovšem v zimě může nastat situace diametrálně odlišná.
„Značný import budeme potřebovat již v zimě roku 2025. Po roce 2030 už počítáme s nutností dovézt 10 terawatthodin, po roce 2040 už to bude více než dvojnásobek. Německo bude v roce 2040 soběstačné, ale vývozcem nebude. Jinak nebude ve středoevropském regionu elektřinu kde brát. Muselo by se sáhnout do Skandinávie, nebo do Francie, ale pak se zase objevuje otázka, jak zaručit bezpečnost a stabilitu dodávek,“ řekl například ředitel sekce Strategie a rozvoj nových technologií ve společnosti ČEPS Karel Vinkler.
Před závislostí na dovozu elektřiny před časem v rozhovoru pro deník E15 varoval i tehdejší vládní zmocněnec pro jadernou energii Jaroslav Míl. „Nejdražší elektřina je ta, kterou nemáte. Řada států navíc brutálně uplatňuje své ekonomické a bezpečnostní zájmy bez ohledu na ostatní. Česká republika proto musí zajistit zdroj základního zatížení, který přispívá k plnění klimatických cílů,“ řekl.
Vládu čeká nezáviděníhodný úkol
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že vládu čeká skutečně mimořádně složité rozhodování. Ve hře totiž není nic menšího než energetická bezpečnost a stabilita dodávek elektřiny a tepla. A také obrovské peníze. Je tak velmi pravděpodobné, že Uhelná komise bude muset znovu zabrat a doporučit vládě, kdy a čím uhlí nahradit.
Zároveň se ale nejspíš bude muset vláda vypořádat s problémem rostoucích cen emisních povolenek. Výroba elektřiny a tepla z uhlí se totiž může brzy přestat vyplácet. Těžko předpokládat, že by soukromé firmy provozovaly ztrátový byznys. Navíc je třeba pamatovat, že i ČEZ patří státu jen zčásti. Menšinoví akcionáři by se proti ztrátovému podnikání nepochybně ozvali také.
Vládu tak nejspíš čeká složité vyjednávání s Evropskou unií o tom, jak situaci řešit. Naší výhodou může být, že v ještě složitější roli se nachází sousední Polsko. Argumentem může být i globální kontext. Řada států světa totiž uhlí nejen neutlumuje, ale naopak plánuje zvýšení jeho těžby i spotřeby.
Čtěte také:
Někteří politici chtějí rychlý tendr na Dukovany
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou
Poptávka po elektřině se má podle Mezinárodní energetické agentury letos zvýšit o 4,6 procenta a poroste i nadále. Růst potáhnou hlavně rozvojové země. Poroste proto také poptávka po všech fosilních palivech. Očekávaný nárůst použití uhlí převyšuje růst obnovitelných zdrojů elektřiny o téměř 60 procent, přestože se zrychlí poptávka po elektřině ze slunce, větru a vody. Více než 80 procent předpokládaného růstu poptávky po uhlí bude letos pocházet s Asie, v čele s Čínou. Na vzestupu je ale rovněž poptávka po uhlí v USA i EU.
V tomto kontextu je tak objem české těžby i spotřeby uhlí jen pověstnou kapkou v moři. V Česku se loni vytěžilo dosud nejméně uhlí od roku 1965. Produkce černého uhlí se proti roku 2019 snížila o 37,6 procenta na 2,1 milionu tun. Objem vytěženého hnědého uhlí pak na 29,5 milionu tun.
Oproti tomu například jen Indonésie ohlásila, že v letošním roce navýšila cíl pro produkci uhlí na 625 milionů tun.